Jdi na obsah Jdi na menu
 


Použití v chirurgii

2. 6. 2014

Po vydání Listerova díla Principy antisepse v praktické chirurgii v roce 1867, inspirovaného Pasteurovou mikrobiální teorie hniloby, následovalo všeobecné zavádění antiseptických chirurgických metod. Lister ve svém díle obhajoval použití karbolové kyseliny (fenolu) jako metody zajišťující, že veškeré přítomné mikroorganismy budou zničeny. Část této práce byla předjata:

  • Dr. Georgem H. Tichenorem, který experimentoval s použitím alkoholu na rány cca v letech 1861-63 a následně po americké občanské válce uvedl na trh výrobek určený k těmto účelům a známý jako "Patentovaný lék Dr. Tichenora".
  • Ignácem Fülöpem Semmelweisem, který v roce 1861 publikoval svoji práci "Příčina, pojetí a profylaxe horečky omladnic", kde shrnoval experimenty a pozorování od roku 1847.
  • Florence Nightingale, která podstatnou měrou přispěla ke zprávě Královské komise pro zdraví v armádě (1856-57), založené na její dřívější práci
  • Oliverem Wendellem Holmesem, který v roce 1843 publikoval práci "Kontagiozita horečky v šestinedělí"
  • lékaři ve starověkém Řecku: Galén (cca 130-200 n.l.) a Hippokratés (cca 400 př.n.l.) Existuje i hliněná tabulka ze starého Sumeru z doby okolo 2150 př.n.l., obhajující použití podobných technik.

Ovšem každé antiseptikum, jakkoli dobré, je více či méně toxické a dráždivé pro povrch rány. Proto byly antiseptické metody chirurgické práce nahrazeny metodami aseptickými, které jsou založeny na ochraně před vniknutím mikrobů, namísto jejich odstraňování.